Jednou jsem jen tak ležela ve vaně a přemíšlela o tom, jaká je nejlepší sebevražda. Respektive, jaký druh sebevraždy by se mi nejvíc líbil. Vylučovací metodou jsem došla k tomu, že utopení. Žádný kámen na noze, prostě skočit do vody a nadechnout se. Musí to být hrozně zvláštní pocit. Voda zaplní plíce, z nedostatku kyslíku se ti zatočí hlava, a jen tak se vznášíš...
Jak jsem k tomu došla? No, je to asi nejlehčí. Bojím se výšek, takže skok by nepřipadal v úvahu. Na oběšení je potřeba: 1) výška, 2) šikovnost, protže jinak to trvá hrozně dlouho a prakticky se udusíte. Jed je na nic, ještě začnou zjišťovat, kdo vás otrávil. Další poetická smrt by bylo upálení, ale kdo má tak malý pud sebezáchovy, aby skočil do ohně? A navíc, než by se ta hranice pořádně rozhořela, zavolali by na vás hasiče, takže... Bodnout se, nebo se zastřelit, na to nemám dost velký nůž, pistoly a zálibu v sebepoškozování. Navíc mám vodu ráda. Ne zrovna k pití, ale je to můj nejoblíbenější živel. Pod hladinou je jiný svět, klidný a pomalý.
Ale že jsem o sebevraždě přemíšlela neznamená, že bych ji plánovala! To jen pro případ, že by si to někdo četl a špatně to pochopil.
A tím se s vámi loučí
Cyan
Cyan |
Heej tak to je hustý. Takhle si to taky myslím. Hezkej dess a hezkej článek. Koukni pls ke mě. Díky pp