Život bez elektřiny

5. října 2011 v 18:30 | Cyan |  Cyan
Dříve jsme bydleli na vesnici, a jednou se nám stala poněkud nemilá věc. Uprostřed chladného podzimního večera vypadl proud. Ale víte co? Ve skutečnosti to nijak zvlášť nevadilo. Zapálili jsme spoustu čajových svíček, posadili se v obýváku, a máma na kamnech uvařila čaj. Několik hodin jsme prostě seděli, celá rodina pospolu, a povídali si, případně četli. Bylo to moc příjemné. Ale jakmile elektřina naskočila, zase jsme se rozešli a zapadli do postelí.
Neumím si představit, že by se něco takového mohlo stát ve velkoměstě. Postrádalo by to tu jedinečnou atmosféru.
 

Sourozenci

11. září 2011 v 19:41 | Cyan |  Cyan
Mám o 4 roky staršího bratra, a to byste nevěřili, co jsme si schopni udělat. Dokonce ode mě má 2 jizvy! (obou lituji!) Pořát se hrozně hádáme, špičkujeme, pošťuchujeme, provokujeme, a tak dále a tak dále. Člověk by řekl, že se nesnášíme, nebo dokonce nenávidíme. Ale pravda je, že mám bráchu moc moc ráda. A on mě, ale nahlas mě to říct neuslyšíte. Ale když se po měsíci vidíme, dokonce se i obejmeme, což není nic obvyklého, normálně mu ani nesmím položit ruku na rameno XD A když jsem byla v neocnici s otřesem mozku, prý se o mě hrozně bál :) Taky si pamatuju, že mě jako malou jednou utěšoval, když jsem měla noční můru. A já na něj zase nežalovala, když jsem při hře, kterou vymyslel, narazila jeho vinou hlavou do kamenné zdi, a řekla jsem, že jsem zakopla. Zkrátka a dobře, mám ho moc ráda a myslím si, že je to ten nejlepší bratr, jakého si může holka přát :) Mám tě ráda bráško :)

Pýcha a předsudek

4. srpna 2011 v 19:36 | Cyan |  Recenze- knihy
Nedávno jsem nevěděla co s volným časem, a tak jsem z knihovny vytáhla první knihu, která mě zaujala. Titul si můžete přečíst výše. Už dříve jsem viděla stejnojmený film, a k neuvěření mých rodičů, se mi celkem zalíbil. Ale musím uznat, že v porovnání s knihou, která mu stála modelem, nestojí za nic. Na první pohled červená knihovna, ovšem místy sklouzává až ke komedii, což, upřímně řečeno, vůbec není na škodu. Nejsou zde pouze komické výroky či postavy, ale také jisté charakterové rysy některých z nich. A přestože nepovažuji historické romány za své nejoblíbenější, tuto knihu vřele doporučuji. Výborně vyplnila můj čas na necelé čtyři dny. Osobně obdivuji Jane Austenovou, že dokázala tak poutavý příběh plný nečekaných obratů o 180° vmáčknout na pouhých 296 stran, a nepřipravit ho o nic z jeho půvabu. Cítím se povinována vás upozornit na jediný nedostatek- obsahuje-li váš výtisk epilog s názvem 'umění ironické miniatury', zapřísahám vás, něčtěte ho, pokud si tedy nechcete, tak jako se to stalo mně, naprosto zničit dojem z celé knihy.
 


Méďa Michal

31. července 2011 v 9:06 | Cyan |  Cyan
Plyšový méďa Michal je můj nejnovější kamarád. Leckdo by mi jistě řekl, že plyšáci jsou pro malé děti, obzvláště medvídky že mají jen vystrašené pětileté holčičky, které se bojí vlastního stínu. Ale já bych s nimi nesouhlasila. Michala mám pár dní, a přesto už nese těžké břemeno. V jediné slze jsem mu předala to, co cítím k jeho lidskému jmenovci. Tu platonickou lásku, i tu bolest, kterou mi způsobuje. A on jen tiše seděl, a všechno to přijal. Můžu se mu svěřit i beze slov. On mě pochopí, neodmítne mě, ani se mi nebude smát, že jsem jenom hloupá naivní husa. A taky to nikomu nepoví. Protože je to pravý přítel, a já budu vždycky vědět, že je tu jen a jen pro mě, abych měla komu žmoulat tlapku, když jeho lidský protějšek někde pobíhá a má na mysli zajímavější věci, než to, že si kvůli němu můžu vyplakat oči, protože jediné, co mi řekne je, ať nekoukám z toho stanu, že to nevypadá dobře.

Prázdniny

10. července 2011 v 9:06 | Cyan |  Cyan
Prízdniny patří k těm věcem, na které se člověk nejdříve těší, a potom, když konečně přijdou, už se nemůže dočkat, až je bude mít za sebou a on zase uvidí kamarády. Ve zkratce řečeno, člověk je tvor nevděčný :) Nicméně. Prázdniny přináší radosti, jako třeba tábory, návštěvy u oblíbených příbuzných či dooulenou v zahraničí, ale také starosti, jako zjištění, že v tuto sobotu odjíždím na tábor a 7 věcí, které potřebuji, mám na chalupě, kombinované s tím, že naši každý den něco mají, takže to je docela problém. Ale co se dá dělat. Někoho jiného zase čekají pravidelné výlety s velmi neoblíbenými příbuznými, a dalšího zase pořádně dlouhé cestování sem a tam po Slovensku. Takže si vlastně nemám na co stěžovat. :) A co vaše prázdniny?

Kam dál